Problémy, které chceme řešit

K nejrozšířenějším výzvám k otevřenějšímu fungování patří:

Nedostupnost dat

Veřejná správa často vůbec nezveřejňuje data, která má k dispozici. Nemá přitom žádný důvod data utajovat, když jde o nakládání s penězi občanů. Casto se stává, že na internetových stránkách občan nenalezne ani upravený rozpočet města, ačkoliv má město ze zákona povinnost ho zveřejnit. Když si nechává veřejná správa data pro sebe, nemůže je komerční sektor využít při zlepšování svých služeb a nemohou je analyzovat protikorupční organizace.

Závislost na dodavatelích uzavřeného software

Otevřenost není možné zavést, pokud nebudeme využívat nové technologie. V některých městech však zavádění IT vypadá tak, že se spíš hledají zakázky pro kamarády, než aby se řešily potřeby občanů a města (např. Opencard, Marbes, GINIS). Tyto zakázky stojí města stovky milionů korun ročně. Město pak navíc platí vysoké částky za programy jedinému dodavateli a je na něm zcela závislé. Nikdo jiný se nemůže zúčastnit výběrových řízení a město musí platit pokuty UOHS. Město nemá kontrolu nad svými daty a neví, kdo všechno interní procesy sleduje.

Slabost při vyjednávání

Mezi dodavateli software nebudí snaha o větší otevřenost fungování města zrovna dobrou náladu. Dodavatelé si chtějí uchovat svou dosavadní pozici a město vzhledem k závislosti nemůže reálně vyjednávat. Je např. někdy složité existující software rozšířit o součástku od jiného dodavatele, která umožní průběžně informace zveřejňovat. V tomto vyjednávání má město slabou pozici, pokud se nesdruží s ostatními městy a obcemi.

Ostrůvky bez spojení

Projekt, který v jednom městě funguje zcela bez problémů, je v jiném městě tunel na veřejné prostředky (např. Opencard). Proč se místo právních posudků nezajistí sdílení informací mezi úspěšnými městy? Projekty by se neměly připravovat na zelené louce a měly by využívat zkušeností a dobré praxe jiných měst, a to včetně zahraničních. Společná architektura pak např. umožní, abyste si na stejnou kartu mohli koupit jízdenku na MHD v Praze i Brně. Zatím je to spíše tak, že s každým novým projektem se musí zpracovat nové studie, rešerše a právní posudky, které jsou jen vyhozenými penězi, neboť by stačilo využít již zpracované materiály.

Utajování informací

V České republice vlády často utajují svá připravovaná rozhodnutí, místo aby občany a politickou opozici zapojily do rozhodování. Zastupitelům i občanům jsou odpírány informace, na které mají podle zákona o svobodném přístupu k informacím právo. Na radnicích není zavedena metodika toho, jak zveřejňovat materiály, případně obsahuje zbytečná omezení (výsledky hlasování, materiály na připravované jednání apod.)

Chybějící srovnání

Ve veřejné správě téměř neexistují celkové srovnávací ukazatele o fungování měst. Tyto ukazatele jsou přitom klíčové pro vyhodnocení dlouhodobých rozhodnutí ohledně rozvoje města a rozpočtu. Hlavní město Praha vypracovalo fiskální analýzu, která srovnává hospodaření Prahy a vybraných západních metropolí. To je však spíše výjimečný případ, protože srovnávací ukazatele v České republice nejsou definované tak, aby byly mezi městy obecně přijímány.